Úžasná, obrovská, živá a inteligentní bytost jménem ZEMĚ

Ano, i naše Země je bytostí disponující inteligentním energetickým polem tak, jako my jsme stejně neuchopitelnou inteligentní bytostí pro mikroorganizmy žijící na našem či v našem těle. Podívejte se  i na pár obrázků. Ohromí vás.

Napsat tento článek mě napadlo v situaci, kdy na silvestra mě za posledních dvacet let postihla již potřetí viróza, protože právě u ní jsem opakovaně v minulosti porušil zákonitosti léčení o nichž vím, seznamuji s nimi  ostatní, ale u takové „malichernosti“ jako je rýma, škrábání v krku či zahlenění průdušek jsem nedodržel princip vyléčení -  nechat pracovat vlastní imunitní systém - a místo jeho podpory jsem ve své netrpělivosti využil prostředky (byť přírodní)  k potlačení popsaných projevů.

Účinek byl rychlý, symptomy zmizely a okolí v podstatě nezaregistrovalo, že bych měl být nemocný. Mikroorganizmy „ustoupily do své základny“ a čekaly, kdy opět udělám stejnou hloupost a vytvořím podmínky pro jejich útok. Pokud taková nerovnováha nastane, okamžitě ji dokáží využít. (V době mého mládí se mi to stávalo i několikrát za rok.) Ale vyléčená viróza se nesmí vrátit nikdy (tak jako i ostatní vyléčené nemoci), pokud platné zákonitosti neporuším. Nemoc si nevytvoří svou základnu v našem těle a vetřelci, kteří se sem vloudí, budou imunitním systémem zničeni. A tak jsem ještě po pěti dnech raději  v pyžamu, abych vypudil poslední „základnu nepřítele“ ze svého těla. Každá nemoc má svou inteligenci, proto ji nesmíme podceňovat.

A totéž platí také o naší Zemi. I ona má svou prospěšnou „mikroflóru“ ale i takovou, která ji ohrožuje na „životě“, tedy samotné existenci ve vesmíru. A bez ohledu na to, že tato destruktivní „mikroflóra“ – my lidé – touto činností může spáchat vlastní sebevraždu.

Přesto, že již nastupují lepší časy, nebezpečí destrukce není zažehnáno. Takových „základen nepřítele“, jaké mají nemoci v lidských tělech bezpočetně, je i na naší planetě Zemi bezpočetné množství. Nukleární základny a sklady zbraňových systémů a také jaderná energetika je takovým nebezpečným ohniskem (není záruka, že se nevymkne z rukou, nebo nebude zdrojem útoku šílenců).

A navíc pokud by nebyla utajována technologie využití volné vesmírné energie nepotřebujeme jaderné elektrárny, ani těžbu fosilních paliv, jejichž sklady jsou také takovými malými „základnami“. I postupná likvidace deštných pralesů, která již začíná měnit klimatické poměry na naší planetě Zemi je otevřenou „základnou“ z níž je veden útok právě tak jsou to i  miliony a miliony zdrojů emisí skleníkových plynů. Ochránci přírody by se tak povrchním konstatováním  destruktivních činností a potencionálních  zdrojů ekologických katastrof nespokojili.

Příroda je velice moudrá, bohatá a všem prospěšná, pokud s ní zacházíme citlivě a vnímáme, že i ona má své potřeby a že jsme hosty na této nádherné planetě Zemi, jsme v harmonii. Nechtějme ji zničit, buďme prospěšnou „mikroflórou“, žijme v užitečné symbióze.

Děláme-li na naší planetě Zemi destruktivní aktivity, představme si analogii s lidským tělem. Představme si, že destruktivní mikroorganismy, pokud postupujeme dle přírodních zákonitostí, dokážeme z těla vymýtit a zničit.

A vězte, že i naše hostitelka, planeta Země, má podobné nástroje k tomu, aby nás dokázala zničit stejně tak, jak to činí naše tělo. Už mnohokrát to prokázala. Nepřivoďme si dobu ledovou či přelití oceánů a moří na pevniny nebo jiné překvapivé a pro nás s životem neslučitelné změny.

Uctívejme (svým chováním a činností) naší planetu jako živou inteligentní bytost, neubližujme jí.  Mějme naší Zemi za svého obrovského přítele, který vůči vesmíru je ještě menší než my vůči ní. Buďme hrdí za tak úžasnou planetu, na níž máme optimální podmínky k plnění svých úkolů s nimiž jsme na svět přišli. 

A buďme pokorní. Možná nám k tomu pomůže pár snímků s Hubbelova teleskopu, který se  nachází mimo naši atmosféru a krouží kolem Země ve výšce 593 km od hladiny moře a rychlostí 28 000 km/hod. oběhne naší Zemi za 96 – 97 minut. Na oběžnou dráhu byl vynesen již v roce 1990.

Jeden z nejlepších snímků - Pohled na galaxii Sombrero vzdálené 28 milionů světelných let. Chápete naši nepatrnost?

A tady už jsme blíže – díváme se na Mléčnou dráhu – Slunce označeno červenou značkou. I ono je i tady nepatrné. Co pak my?

A  naše Země (Earth) v porovnání se Sluncem a ostatními planetami Sluneční soustavy

Noční pohled na osvětlenou Zemi. Važme si jí, je to to jediné, co po nás naše děti zdědí.

Myslíte si, že jsme vrchol dokonalosti na zenitu technického věku a že jsme s dalšími, možná už sedmi miliardami lidí na Zemi, něco opravdu jedinečného ve vesmíru? Já vím, že ne!  Já vím, že tato planeta je zranitelná i ve své relativní velikosti a velkoleposti a že je citlivá ke všemu, co jí činíme.

Nechte na sebe trochu zapůsobit tento obraz zaznamenaný sondou Cassini-Huigens v roce 2004, když dosáhla prstence Saturnu.

Ta malá tečka je naše Země. Všichni se nacházíme na tomto titěrném bodě. Naše války, problémy, velikost i ubohost, naše „dokonalá“ technika, umění, celý pokrok. Veškerá fauna a flóra, všechny naše rasy, náboženství, všechny země a státy naší planety a jejich vlády. Všechny naděje, nemoci i životy a  nejen naše – nejsme ve vesmíru sami a není to jen náš domov. A je to i unikátní vesmírná databanka. Milujme a chraňme svou Zemi, zaslouží si to !

Poznámka: V článku jsou použity volně šiřitelné fotografie.