Proč administrace blogu může odstranit článek z hlavní stránky?

V tomto mají administrátoři těžkou úlohu – posoudit, zda informace v článku jsou pravdivé. Požadují odkazy na zdroje a autority. To je v pořádku, jenže jak ověří, že zdroj či autorita jsou nositelé pravdivých informací?

Stalo se mi to u článku o Aloe vera, jehož léčebné účinky jsou nedozírné a existuje mnoho studií o účinnosti této „pouštní lilie“, jejichž seznam by přesáhl rozsah článku.

Doplnil jsem tedy článek o záznam Německé televize, která zpovídala nejpovolanějšího člověka v této oblasti, Michaela Peusera, který přiletěl až z Amerického kontinentu. A televize pozvala místní pacienty, kteří se touto rostlinou vyléčili a o své zkušenosti se ve vysílání podělili. Přidal jsem i odkaz na jeho práci, která obsahuje i rozsáhlý seznam odkazů na studie v této oblasti. Přidal jsem i jména lékařů, u nichž jsem se o této rostlině školil a jejíž léčivé účinky v praxi využívají. Věřím, že se tento článek na hlavní stránku vrátí, protože může pomoci především čtenářům.

Nejde ale o jeden článek, jde o to, jak posoudit, co, pokud je na blogu publikováno, přináší čtenářům (i idnes)  užitek a co naopak může škodit.

Já se zabývám zdravím člověka a většinu článků publikuji s tímto obsahem. Pohled na to, co je přínosné v oblasti zdravotnictví může být dvojí. Žijeme v tržním hospodářství, tak jednou stránkou – a zatím bohužel tou hlavní – je tvorba zisku plynoucího z léčení. A pohled z druhé strany je služba, jež je založena na vyléčení, při níž je prioritou výsledek a případný zisk je bonusem.

Většina lékařů, už i z principu přísahy,  je nakloněna druhému  pohledu, jenže z existenčního hlediska jsou „vcucnuti“ do systému prvního.

Oba pohledy jsou zcela protichůdné. Potřebují i jinou metodiku a prostředky.

Pokud mám generovat zisk, potřebuji ošetřit co nejvíce pacientů v co nejkratším čase. Je nutné, aby byl pacient spokojen (přestaly bolesti, zmizela vyrážka …), ale aby stále docházel na kontroly, různá vyšetření a aby bylo možné provádět další úkony. V obchodním pojetí je to „stálý zákazník“. Proto je Západní systém zdravotnictví postaven tak, aby dokázal pacienta zbavit obtíží (projevu onemocnění), ale při tom si ho udržel jako „stálého zákazníka“.  Tomu naprosto vyhovuje systém chemického léčení, tedy výhradní orientace na farmaceutický průmysl a  propojení s chirurgií, jejíž zákroky nemusí být vždy nezbytné. Proto jsem napsal článek o MUDr. Hnizdilovi, který totéž vidí jako profesionál. Není to ale jen on, jsou to tisíce lékařů.

Protipólem tohoto přístupu je systém, který jsem nazval paralelní medicínou a který zahrnuje směry, jejichž úkolem je odstranění příčiny nemoci. Praktici těchto metod mají těžkou úlohu. Pokud jsou to opravdu odborníci, onemocnění vyléčí jednou a již se neopakuje, tedy z pohledu ekonomického je nucen získat vždy nového „zákazníka“. Problém je ale další – vyléčení je vždy postaveno na vlastních vnitřních léčebných silách pacienta. Ty se rozvinou právě při existenci projevů nemoci.  To znamená, že při zahájení léčby se zpravidla projev ještě zhorší (bolest hned neustoupí, kožní onemocnění se ještě rozšíří …), a vnější projevy zmizí většinou po odstranění příčiny – sice navždy, ale dlouho to trvá, je to méně pohodlné než při potlačování projevů a protože tento způsob léčby není zdravotními pojišťovnami podporován, byť je to zpravidla velice levné, pro pacienta se to jeví nákladnější.

Volí raději první cestu – je rychlejší (až na výjimky), stojí ho to (z vlastní kapsy) méně peněz a nemusí se starat sám o sebe, vždy má kam zajít a dostat lék, který může brát i do konce života. To, že platí vyšší dávky na zdravotní pojištění, než by bylo nutné, nevnímá. Je spokojený, že jej vždy někdo vyléčí a on pro to nemusí nic dělat. Trvalé opakování léčebných procesů považuje za přirozené. Neumí si představit, že by měl být trvale zdráv.

Jak dokáže administrace blogu posoudit, co je správné a pro publikování ještě únosné a co již ne? Nezávidím jim, protože článků ze všech oblastí, které potřebují posouzení je mnoho.

A jak poznat, že konkrétní odborník má pravdu a není jen spekulantem. Podle titulů před a za jménem to poznat nelze. Nejvíce nečestných lidí ověnčených tituly je v archeologii, ale prochází to všemi obory. A jak poznat, že studie je pravdivá a nejde o podvrh? Opravdu těžko. Proto být arbitrem je velice nevděčná úloha.

Navíc, řada lidí nemusí vědomě předkládat nesprávné informace. Vždyť ani Darwin nechtěl nikoho klamat – dnes překonané teorii evoluce věřil. Ale co nyní vědci, kteří mají rigorózní práce a habilitace založeny na jeho teorii? Někteří chápou vývoj a přiznají i svůj omyl, někteří (aby se jejich vědecké práce nestaly bezcennými a vedoucí posty nezaslouženými) nezpochybnitelné důkazy neuznávají. K úmyslnému klamání a podvrhům může vést i jiná motivace (třeba finanční).

Na závěr ještě citát indického duchovního učitele Osha, který žil i v USA a za nímž do Indie jezdí lidé z celého světa:

„Běžně se stává, že jakmile se pustíte do něčeho nového, jste velmi tvořiví, jste tím zaujati, vložíte do toho celé své bytí. A jak se s novou oblastí postupně seznamujete, přestáváte objevovat a tvořit a začnete prostě jen opakovat. Je to přirozené, protože čím jste v určité práci zkušenější, tím víc ji pouze opakujete. Zkušenost je opakování.

Proto činí všechny významné objevy amatéři. Zkušený člověk by tím už příliš riskoval. Co by se stalo s jeho bývalými zkušenostmi, kdyby bylo něco jinak, než dřív? Člověk se dlouhá léta učil a teď je z něho expert. Proto nemohou odborníci nikdy nic objevit; nikdy nepřekročí hranice své odbornosti. …“

A pokračuje: „Z toho plyne poučení: Je dobré dosáhnout určité zručnosti, ale není dobré být s ní navždy spojen. Jakmile ve svém nitru ucítíte, že je něco příliš vyčerpané, změňte to. Vymyslete něco jiného a zbavte se toho starého. Osvoboďte se od zaběhlých vzorců jednání – a to znamená osvobodit se od získaných dovedností – a stát se znovu amatéry. Stát se opět amatérem vyžaduje odvahu a pevné odhodlání, ale jen tak může být život krásnější.“ (Osho na každý den – 365 meditací, Czech edition, Pavel Dobrovský, BETA, r. 2010, str.8)

Je správné dávat prostor i těm názorům, které polemizují s těmi oficiálními? Já tvrdím, že to je pro vývoj lidstva nezbytné!!!