Z uhlí vyráběli němci margarín za války asi sotva. Teoreticky to možné je, ale výroba příslušných mastných kyselin a hlavně odstraňování nežádoucích a jedovatých příměsí je tak náročná, že by se jim ten margarín pěkně prodražil. Z hnědého uhlí vyráběli za války benzín, protože neměli na dobytých územích dostatečně vydatná naleziště ropy.
To spíš tehdy už bylo známa výroba tuků z rostlinných olejů jejich ztužováním sycením dvojných vazeb vodíkem, takže jedlé margaríny mohli dělat buďto z lněného oleje nebo možná i z řepkového oleje. Ta podivná příchuť potom mohla být tím, že to byl lněný olej, který se jinak používal na výrobu fermeží a barev nebo pokud to byl řepkový olej, tak kyselina eruková, protože tehdy ještě nebyla řepka vyšlechtěna na nízký obsah této kyseliny erukové, která při delším používání takového tuku způsobuje závažné zdravotní problémy.
Případně tehdy za války dávali do margarínů vyškvařený živočišný tuk z masných odpadů, které by v době míru končily třeba ve výrobě mýdla nebo i v kafilérii, i z toho mohla být ta zvláštní chuť.
