Mediálně známý a velmi úspěšný lékař shrnul své poznatky i přístup k léčení, který považuje za velice důležitý, ve své knize „Svlékl jsem bílý plášť“. V čem tkví jeho úspěch? Proč dokáže uzdravit i toho, koho jiní lékaři ne?
Již druhé vydání této knihy vyšlo v roce 2013. Proč tedy o ní nyní píši? Ukazuje cestu k úspěchu. A na svém blogu se snažím ukazovat právě ty úspěšné a nezáleží mi na metodě kterou používají – dívám se na výsledky jejich práce.
Vypadá to, jako bych na léčení neměl ustálený názor. V různých článcích popisuji i odlišné metody na léčení téhož.
Napadlo mě přirovnání, když jsem cestoval včera z Nitry do České Třebové a o minutu mi ujel vlak směr na Leopoldov, kde se jsem měl přestoupit. Mrzelo mě, že budu muset několik hodin čekat, nebo využít autobus. Ale paní v pokladně mi řekla, „vždyť můžete jet za 15 minut na Nové Zámky“, což je opačný směr. Vyrazil jsem tedy druhou stranou. Měl jsem dokonce méně přestupů, pohodlnější cestování, ale přijel jsem o chvíli později. Cíle jsem dosáhl. Určitě by se mi to povedlo i autobusem či autem. A v medicíně je to podobné. Je mnoho cest k vyléčení (někdy jen utlumení) stejné nemoci. A každý může volit tu cestu, která se mu zdá pro něj nejvhodnější. Proto ukazuji na možnosti.
Kdybych potřeboval řešit zdravotní problém, do rukou doktora Lebenharta, bych se svěřil celkem bez obav. Je lékařem, který nejen léčí, ale umí i uzdravovat. Jde sice o dětského kardiologa (pokud si dobře pamatuji). Jenže jeho záběr je daleko širší. Z pohledu klasické medicíny má interdisciplinární přesahy. Skloubil ayurvédu s homeopatií a přírodní léčbou i čínskou medicínou. A při tom využívá i nejmodernější trendy klasické medicíny. Dává vždy přednost tomu, co je pro daného pacienta nejvhodnější. Respektuje jeho cestu a chápe význam psychické účasti pacienta na vyléčení.
Ve své práci preferuje homeopatii. Sám o sobě píše toto: „Během let jsem se naučil – asi pro to mám jistý talent – pružně se přizpůsobit chování a energii klienta. Většinou ještě dříve, než určím konstituci, začínám se automaticky chovat jako on. … To se mi jeví jako velice výhodné, neboť si získávám důvěru a klient bude cítit, že je v dobrých rukou. Totéž bez rozmyšlení praktikuji i při komunikaci s cizinci. Přejímám typická gesta i způsob myšlení a vyjadřování. Při hovoru s Němcem se chovám zcela jinak, než mluvím-li s Italem, jinak se chovám s Vietnamcem či Sinbálcem a jinak zase s Američanem. Je dobré být s druhým na stejné frekvenci. A zvlášť, jde-li o klienta. Tuto praxi mohu všem doporučit. Je třeba ovšem mít dobrý pozorovací talent a jistou dávku pokory. Musíte se trochu zapřít. Myslím, že je to i jedním ze způsobů, jak pracovat na svém egu …“.
A přístupu k člověku, způsobu komunikace, přisuzuji (vedle vysoké odbornosti dr. Lebenharta - i „alternativní“ metody reálně vystudoval a praktikoval v zahraničí) velký podíl na jeho úspěšnosti. Ví, že každý se musí vyléčit sám a že je k tomu každý člověk dostatečně vybaven, tak už tím, že pacient se cítí být rovnoprávným partnerem, začíná proces uzdravování.
Kdo doktora Lebenharta neznáte, zadejte do google jeho jméno a „vyjedou“ vám desítky rozhovorů pro televize či záznamy z přednášek. Poslechnout si jej vám přinese nový pohled na moderní medicínu.
