V minulosti lékaři používali „milosrdnou lež“ při zjištění některých diagnóz a špatné prognózy vyléčení. Netušili, že vlastně o lež nejde, jen ještě neznali cestu, jak pacienta vyléčit a jednali tedy správně.
Dnes již někteří lékaři říkají své prognózy otevřeně a netuší, že hovoří o vlastních možnostech, nikoli o možnostech pacienta, bez jehož psychické účasti jej nikdo nemůže vyléčit. Může jen potlačit vnější projevy nemoci, které se projeví znovu, nebo se „uspí“ a s větší silou udeří po delším čase.
Každý člověk je vybaven obrovskou vnitřní samoléčebnou silou, která jediná může léčit. A povinností toho, kdo pomáhá léčit, je tuto sílu vyvolat a aktivovat!
Můj strýc, který byl velice úspěšným praktickým lékařem, o tom věděl a velmi aktivně to využíval. A jen žasnul, jaké to dělá „zázraky“. Říkal, že k němu chodí mnoho pacientů, kterým fakticky nic není, jen „mají nemoc v hlavě“. A tak jim podával placebo – některý z vitaminů s komentářem, že jde o drahý zahraniční lék a ještě častěji píchl do svalu destilovanou vodu. A pacienti se rychle zotavovali a byli nadšeni z jeho schopností. Vůbec netušili, že on „nastartoval“ schopnosti jejich.
Lékaři, kteří to pochopili, často odcházejí ze systému, aby nemuseli používat postupy, které pacientovi neprospívají. Je stále více takových, kteří chápou, že nelze léčit pouze „části“ člověka, že jsme dokonalým a uceleným biosystémem. Preferují celostní medicínu. Chápou obrovský význam psychické aktivity pacienta, jeho nervového systému a imunitního systému, jako hlavních strůjců uzdravení. A aby tomu dali v oficiální medicíně nějaký rámec, vytvořili obor PSYCHONEUROIMUNOLOGIE. Zde lékař hraje hlavní roli jako autorita, psycholog a ten, který vytváří hlavní podmínky pro to, aby se pacient dokázal vyléčit sám. Chemických prostředků k tomu využívají zcela výjimečně.
Pacient musí vědět, jak se vyléčí a že pro to musí sám mnohé udělat, protože základní zdroj léčby je v něm samým.
A teď si představte, že přijde paní, mající napadeno několik orgánů zhoubným bujením a lékaři jí sdělili, že má před sebou jen několik dní života a chtěli jí přeložit z nemocnice do LDN zemřít. Paní se psychicky zhroutila. Přišla, v doprovodu rodiny, úplná troska. Neumíte si představit tu obrovskou proměnu člověka, když se dozví, že i tyto stavy je možné vyléčit a že lékaři se vyjádřili nepřesně – místo toho, aby řekli, my to ještě neumíme, řekli, že to nejde vyléčit. A co je vůbec nejhorší – vyslovili rozsudek smrti. Tento informační jed mohl, pokud by se rodina neobrátila i jinam, způsobit, že její vnitřní programy by daly svému imunitnímu systému informaci, že má zemřít a opravdu by se tak stalo. Jenže paní se rozsvítily oči, když zjistila, že se lékaři mohli mýlit a říkala „já jsem to věděla, že to není možné, vždyť mí rodiče se oba dožili vysokého věku a já jsem po nich“! Odcházela jako jiný člověk a rozzářená. Rodina si ji vzala k sobě. Kontakt jsem s ní měl ještě po půl roce. Protože byla ve vysokém věku, nevím zda ještě žije, ale i půl roku bezbolestného života s rodinou (místo několika dní trápení) má obrovský význam.
Ale jiný případ, jak lze – v dobré víře – použít informační jed místo pomoci. Jedna bloggerka (nebudu jí jmenovat, protože jejím úmyslem nebylo ublížit, ale pomoci) poskytla prostor na svém blogu pro příběh velmi nemocného chlapce, kterého klasická medicína neumí vyléčit. Jde o psychicky velmi silného člověka, který i při svém postižení chce pomáhat ostatním.
A teď si představte, že tento chlapec dostal nabídku možného vyléčení, kterému nikdo nevěří. A to zdarma, bez zasahování do lékařských postupů. Byla požadována jen psychická aktivita pacienta. Chlapec na tomto blogu v diskusi byl a čekal na vyjádření blogerky či ostatních, zda takovou šanci přijmout. Ženě, která zveřejnila jeho příběh věřil a její názor byl pro něj důležitý.
A co se stalo? Blogerka, místo, aby měla radost, že se může podílet na úžasné pomoci, tak nabídku zesměšnila a smazala ji! Vyslala signál: „Ty se již nikdy nemůžeš vyléčit!“ Vzala naději člověku, který za pár let uvidí, že lidé v jeho stavu se budou uzdravovat. Jenže jeho program je již nastaven na optimalizaci života při těžkém postižení a bude velmi obtížné jej přepsat na „vyléčím se a budu zdravý“. Je to ten nejhorší informační jed podaný v dobré víře člověkem, který má důvěru, ale věci, o níž rozhodl, nerozumí.
Nejrozšířenějším zdrojem informačního jedu, poškozujícího zdraví člověka, je televizní obrazovka. Nejen reklamy na léky jež poškozují zdraví, ale i samotné programy, které v naprosté většině vychovávají k agresivitě, násilnosti včetně vražd jsou na denním pořádku. Už v malých dětech je vychováván vzorec, že úspěšný člověk musí být agresivní, bezcitný, život jiného člověka pro něj nemá hodnotu a o štěstí a potřebách druhých rozhoduje přes prizma svého prospěchu. Tato výchova vede k deformacím osobnosti a těžkým psychickým poruchám, které si dotyčný neuvědomuje.
Jde o nejhorší informační jed, protože zasahuje plošně nejširší část lidské populace! A informačním jedem v medicíně je každá informace, vedoucí k poškození fyzického nebo psychického zdraví člověka.
